Daniel Cigánek (ředitel ZŠ Rychvald): „Distanční výuka určitě není jednoduchá ani pro rodiče, ani pro žáky, ani pro školu. Nevím, jestli v této myšlence bych se shodl s většinu rodičů, ale já třeba zastávám myšlenku, že distanční výuka nepatří na základní školu. Pokud patří, tak možná do nějaké osmé, deváté třídy, ale rozhodně ne na první stupeň. Společně se s tím musíme nějakým způsobem poprat. Já myslím, že i my i děti se těšíme zpátky na návrat do školy. Kromě těch dětí, které jsou doma, jsou připojeny a komunikuji s vyučujícími, tak jsme otevřeli možnost toho, že žáci mohou chodit do školy, mají tady několik počítačů, které jsou v patřičné dostatečné vzdálenosti, mohou plnit úkoly i tady.“
Přestože mnohé děti oceňují, že nemusejí ráno docházet do školy, mnohé uznávají, že ve třídě se toho naučí více.
Žákyně (5.B): „Samozřejmě lepší je škola, protože se učíme přímo od učitelky a lépe tomu rozumíme.“
Vzdálená výuka je výzvou i pro kantory.
Daniela Lindáková (třídní učitelka): „Je pravda, že ze začátku jsem měla úplně stlačený pocit, když jsem poprvé vysílala. Teď už si postupně zvykám, už je to trošililinku lepší. Samozřejmě přítomnost dětí je přítomnost dětí, to je prostě nenahraditelné, takže ty jsou jako opravdu velice důležité pro učitele, potřebuje ten kontakt potřebuje tu zpětnou vazbu. To penzum té látky je zminimalizované. Je tam toho strašně maličko, protože to se nedá a navíc když mám fakt zapojeno těch 25 dětí, takže je to poměrně hodně.“