Vyberte stránku
VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH MĚSTA
RYCHVALD

Využijte možnost platby za komunální odpad a za psa prostřednictvím Portálu občana

AKTUALITY

O MĚSTĚ

Počet obyvatel

Rok založení

Rozloha (v ha)

Město od roku

HISTORIE

Rychvald se stal městem v roce 1985, ale jeho historie je velmi bohatá, neboť první zmínky hovoří o tom, že byl založen nejspíše koncem 13. století, v době, kdy se dělením slezské větve polské dynastie Piastovců vyčlenilo samostatné těšínské knížectví.

SOUČASNOST

V centru města vyrostlo sídliště, jehož součástí je základní škola se školní jídelnou a víceúčelovým hřištěm, školka, zdravotní středisko, lékárna, kulturní dům s knihovnou a nákupní středisko. V centru města tak vzniklo malé náměstí, které dříve v Rychvaldu chybělo.

BUDOUCNOST

Vedení města zvažuje možnosti, jak využít volný prostor po bývalé mazutové kotelně. Nabízelo se několik možností, ale v podstatě od začátku se jevila jako nejlepší stavba sportovní haly.

SPORTOVNÍ VYŽITÍ

Mládež i dospělí mají široké možnosti sportovního vyžití. V obci jsou tři tělovýchovné jednoty: Sokol, který byl založen v r. 1905, má v současnosti tenisový oddíl, oddíl stolního tenisu, oddíl taekwonda, který je velmi úspěšný i v mezinárodním měřítku, a taneční soubor RITMO, ve kterém je aktivně zapojeno 113 dětí a mladých lidí ve věku 4–24 let.

Druhou TJ je SLAVOJ, který má oddíly kopané a nohejbalu, třetí je BANÍK s fotbalovým a šachovým oddílem.

Na víceúčelovém hřišti u školy se každoročně pořádají turnaje v malé kopané O pohár starosty a další sportovní akce, na Sokolovně probíhají tenisové turnaje a Baník pořádá turnaje šachové. Cykloturistům slouží značené stezky.

Přírodní zvláštnosti

Rychvald je protkán několika potoky, které v minulosti umožnily vybudování rybníků. Největší Skučák o výměře 25 ha byl v r. 1969 vyhlášen přírodní rezervací. Vyskytuje se zde mnoho druhů chráněných rostlin i vodního ptactva. Většina ostatních rybníků je chovných.

Největším rybníkem býval Nový stav. Jeho výměra byla 60 ha, ale v důsledku poddolování a také částečného zasypání hlušinou v době výstavby větrní jámy bývalého dolu v Heřmanicích se jeho celková plocha zmenšila a bylo na něm povoleno sportovní rybaření.

Při těžbě písku v bývalé místní pískovně byl nalezen bludný balvan úctyhodných rozměrů, jehož váha je odhadována na několik tun. Byl umístěn u školy na sídlišti.

PAMÁTKY

Ze staré zástavby zůstal jen dům čp. 39, který byl původně jen přízemní a byl postaven v r. 1821 jako škola. Za dobu své existence se vícekrát přistavoval a sloužil mnoha jiným účelům. Do r. 1938 v něm byl obecní úřad a v poschodí četnická stanice, po osvobození v r. 1945 školka, byt učitele, hudební škola i dům záhradkářů. Po r. 1990 byl prodán a přestavěn na prodejnu, kanceláře a byt.

Od r. 1868 prochází obcí železniční trať bývalé Košicko–bohumínské dráhy, která až do r. 1963 sloužila osobní i nákladní dopravě. Nyní je používaná jen jako vlečka podniku OKD.

KOSTEL SV.ANNY

Druhým nejstarším objektem je římsko-katolický kostel sv. Anny. V letech 1595-6 jej nechal postavit Bernard Barský z Baště jako kostel protestantský. Je jednolodní s polygonální presbytáří. Vyznačuje se prvky pozdní gotiky a pozdějšími novogotickými úpravami. Stejně jako ke stavbě zámku se při stavbě kostela použil materiál z rozbořeného orlovského kláštera.
V době protireformační byl kostel předán katolíkům. Kdy k tomu došlo, není známo. Údajně se tak stalo za doby majitele Rychvaldu Jana z Vrbna, na jehož náklady byl kostel pro potřeby katolického náboženství upraven. K zasvěcení kostela sv. Anny došlo až v roce 1759. Záznam z r. 1805 pod názvem „Inventarium“ uvádí, že před r. 1688 stál dlouho prázdný a že v kostele se nenacházejí žádné starožitnosti, umělecká díla ani náhrobky.
Z roku 1872 jsou zápisy o přestavbě zakristie a nákupu Božího hrobu. O dalších úpravách nejsou žádné zápisy. Kostel je zaklenut gotickou žebrovou klenbou. Na svornících je uveden letopočet 1596, na druhém monogram B.B.Z.B, na třetím je reliéf erbu Bernarda Barského z Baště. Nad bočním vchodem je z vnější stany kamenné břevno se stejným reliéfem jako nad vstupním portálem do zámku. Štíhlá dvojená okna jsou mělce profilovaná v kvalitním pískovci a jsou zakončená lomeným obloukem s velmi prostou jetelovou kružbou. V západním průčelí kostela je mohutná čtyřboká věž. Původní zvony byly za I. světové války z kostela demontovány a použity pro válečné účely.

V meziválečném období byl kostel vybaven novými zvony, jimž byla při svěcení patronkou hraběnka Franziska Starhembergová. I tyto zvony potkal podobný osud za II. světová války. Dnes má kostel jen jeden zvon ve věži a umíráček ve věžičce na východní straně nad presbytáří. Prostor kolem kostela se až do r. 1908 využíval jako hřbitov. Byl obehnán nízkou kamennou zdí. Za německé okupace bylo toto oplocení zbouráno a zlikvidovány všechny pozůstatky hřbitova. V roce 1965 byl kostel prohlášen za chráněnou kulturní památku a v r. 1966 byla provedena jeho generální oprava. V literatuře je uváděno, že kostel i zámek postavil vlašský slavitel Bernard Leo, jehož náhrobní kámen z r. 1603 se nachází v kostele sv. Václava v Ostravě.

RENESANČNÍ ZÁMEK

Nejstarší dochovanou stavbou je renesanční zámek, postavený v letech 1575-77. Nechal jej postavit Bernard Barský z Baště. Rozlehlá stavba má vnější rozměr 60×80 m a vnitřní nádvoří 48×48 m. Postaven byl částečně z kamene z rozbořeného Benediktinského kláštera v Orlové. Kamenný portál hlavního vchodu zdobí erby Bernarda Barského z Baště a jeho třetí manželky Anny Sobišovské ze Šinovic.
Severní a východní křídla zámku byla obytná, v jižní a západní části byly sýpky a stáje. Podle záznamů se v době nevolnictví na zámku za neplnění povinností nebo za různé nepřístojnosti také „vyplácelo“. K tomuto účelu sloužila trestní lavice, které se říkalo „na bardoňu“. Pravděpodobně získala název po občanovi, který si ji první vyzkoušel. V zámku byla i kaple, která ale vznikla až při některé z pozdějších přestaveb.
Ve výčtu vlastníků zámku se poprvé objevuje jméno Mönich v r. 1749 a Larisch-Mönich v roce 1829. Sňatkem Franzisky Larisch-Mönichové s Ernstem Rüdigerem Starhembergem se zámek dostává rodu Starhembergů. Posledním vlastníkem byl hrabě Georg Starhemberg, který zámek opustil před Vánocemi r. 1944. Za doby posledních vlastníků byl nad vstupní portál umístěn kovový kombinovaný erb rodu Larisch-Mönichů a Starhembergů zdobený hraběcí korunkou.

Po r. 1945 prošel zámek vlastnictvím ČsSS a Rekultivací OKRV r. 1988 se uvažovalo o jeho demolici. V listopadu 1989 byl bezúplatně převeden do vlastnictví družstva Redos z Hradce Králové. V roce 1995 byl v dražbě prodán Ostravské realitní kanceláři. V dalších letech prošel rukama několika soukromých majitelů, ale teprve poslední vlastník započal v roce 2009 se záchrannými pracemi a obnovou zámku, který je památkově chráněn. Zámek nikdy nepatřil obci.

KOSTEL CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ

Třetí dominantou města je kostel církve Československé husitské. Byl postaven v létech 1924-25. V jeho mohutné polygonální věži jsou umístěny dva zvony: Václav a Ludmila, třetí zvon Bořivoj sloužil jako umíráček umístěný ve věžičce nad kněžištěm. Chrámová loď je zdobena malbami ak. malíře Hanuše z r. 1932 a ak. malíře Obšila z r. 1957. V předsíni kostela je za pamětní deskou umístěna urna s popelem prvního faráře a zakladatele církve Československé husitské v Rychvaldě Karla Vodičky. Za polské okupace byl kostel uzavřen a nesměly se vykonávat ani pohřby s účastí čsl. faráře. 15. srpna 1939 byl kostel vysvěcen na kostel katolický. Vysvěcení provedl biskup Adamski za asistence mnoha kněží. Stalo se tak dva týdny před příchodem německých okupantů. I za německé okupace zůstal kostel uzavřen, ale byly povoleny pohřby s účastí čsl. faráře, který docházel z Michálkovic. Po osvobození v r. 1945 byla činnost církve obnovena. Od r. 1985 je farářkou a od r. 1999 první biskupkou paní Jana Šilerová.